Informační portál o ilegálních a legálních drogách

Hlavní menu: O nás, Informace, Pomoc a podpora, Publikace, Dotazník, Mapa pomoci, Kalendář akcí, Odkazy, Novinky odjinud, Mapa webu, English version
 
Login: Heslo: Zapomněl/a jste heslo?

drogy-info.cz / Publikace / Glosář pojmů / T

T

TABÁK

Upravené sušené listy Nicotiana Tabacum, lilkovité rostliny, která se pěstuje v mnoha zemích. Její hlavní psychoaktivní složka je nikotin. Spolu s alkoholem, je tabák nejrozšířenější rekreačně užívaná droga. Obvykle se kouří ve formě cigaret a doutníků, také je možné ho žvýkat, polykat a šňupat (v této formě má slabě budivé účinky). Tabák, především kouřený tabák, má vysoký potenciál závislosti a je příčinou mnoha úmrtí na srdeční choroby a rakovinu plic. Tzv. pasivní kuřáky ohrožuje rakovinou plic kouření druhých lidí. Kromě nikotinu obsahuje tabákový kouř řadu dalších látek škodlivých zdraví, především dehet, kysličník uhelnatý a nitrosaminy. Ve zpracovaném tabáku lze objevit zbytky chemických látek, např. pesticidů, které rovněž poškozují zdraví.

TANEČNÍ DROGY (DANCE DRUGS)

Drogy spojované se subkulturou tanečních party (styly rave, trance, house, acid house, techno, jungle a další - taneční scéna, jednotlivé styly hudby, tance, oblékání, vzorců chování návštěvníků se rychle mění). Tato subkultura vznikla z taneční scény v 80. letech v Anglii. Taneční party je nyní velmi populární forma zábavy u mladých lidí v celé Evropě, Severní Americe, Austrálii a dalších místech. Nejznámější „taneční drogy“ jsou MDMA (Extáze), amfetaminy (pervitin) a LSD. S taneční scénou jsou spojovány také látky jako ketamin, kokain a látky typu designer drugs. Tyto drogy jsou užívány i v jiném prostředí než jsou rave nebo taneční party. Jiné drogy, jako například cannabis, které nejsou obvykle považovány za taneční drogy, mohou být také užívány návštěvníky tanečních party.

TĚHOTENSTVÍ

Gravidita, z hlediska abusu OPL je významná zvláště možnost poškození plodu v prvním trimestru (tři měsíce) gravidity, kdy může dojít k poškození vývoje se orgánů. Významné je také užívání bezprostředně před porodem, kdy se dítě může narodit se závislostí a po porodu se může projevit odvykací stav.

TĚKAVÉ LÁTKY (VOLATILE SUBSTANCES)

Substance, které se odpařují při běžných pokojových teplotách. Těkavé látky se inhalují pro své psychoaktivní účinky (také bývají nazývány inhalanty, inhalancia), do této skupiny patří organická rozpouštědla (nitrobenzeny - toluen), lepidla, aerosoly, barvy, ředidla, rozpouštědla, benzín a nafta, čistící prostředky a droga amylnitrát. Některé látky jsou toxické pro játra, ledviny nebo srdce, některé poškozují mozek a/nebo periferní nervovou soustavu. Nejčastěji najdeme uživatele těchto látek mezi mladými adolescenty a dětmi ulice (u nás především na velkých sídlištích).

Více >>

TÉMATICKÁ SKUPINA

Typ skupinové (psycho)terapie pracující se strukturovanou diskusí na vybraná témata. Ta mohou na někdy vycházet z terapeutického kontraktu či z aktuálních potřeb a přání členů skupiny, jindy mohou být dána osvědčenými postupy při skupinové psychoterapii u určitých diagnostických skupin. Např. u závislých klientů to může být téma vztahu k droze, co dokáže droga dát i vzít svým uživatelům, relaps atd. Styl práce je více strukturován ze strany terapeuta a je při ní velmi důležité udržet stanovené, případně dohodnuté hranice.

TERAPEUTICKÁ KOMUNITA

Strukturované prostředí, ve kterém klient žije a absolvuje program léčení/rehabilitace. Terapeutická komunita (TK) nabízí bezpečné a podnětné prostředí pro růst a zrání, které se děje především prostřednictvím sociálního učení v kontextu vymezeném jasnými a srozumitelnými pravidly. Terapeutický potenciál TK se spatřuje ve stálém napětí mezi realitou a terapií, mezi každodenním spolužitím na straně jedné a podporovaným a monitorovaným sociálním učením a nácvikem na straně druhé.

Více >>

TERAPEUTICKÝ VZTAH

Interpersonální vztah mezi terapeutem a klientem (nebo klienty při léčbě prostřednictvím skupiny). Pevný terapeutický vztah je základ pro úspěšnou léčbu pro všechny psychoterapeutické směry. Klient musí terapeutovi důvěřovat a spolupracovat s ním, aby bylo možné dosáhnout změny. Terapeut díky vztahu může používat různé metody a postupy, kterými se pokouší změnu navodit. Cílem psychoterapeutického vztahu je spustit a řídit psychoterapeutický proces ústící v optimálním případě v předem naplánovanou změnu v osobnosti či chování klienta, případně i v nejbližším sociálním prostředí (např. v rodinné psychoterapii). Vztah tvoří základ psychoterapie. Psychoterapeutický vztah je v každém jednotlivém případě jedinečný. Je výsledkem řady faktorů, k nimž patří např. vzájemná očekávání klienta a terapeuta vůči sobě (včetně zkušeností z dřívějších vztahů), stupeň osobního poznání, bezprostřední chování, aktuální fáze vývoje vztahu a teoretická orientace terapeuta. Dění v psychoterapeutickém vztahu bývá předmětem interpretace ze strany psychoterapeuta (dynamická psychoterapie).

TERCIÁRNÍ PREVENCE

Předcházení vážnému či trvalému zdravotnímu a sociálnímu poškození z užívání drog. V tomto smyslu je terciární prevencí: (1) resocializace či sociální rehabilitace u klientů, kteří prošli léčbou vedoucí k abstinenci nebo se zapojili do substituční léčby a abstinují od nelegálních drog, (2) intervence u klientů, kteří aktuálně drogy užívají a nejsou rozhodnuti užívání zanechat, souborně zvané Harm Reduction – zaměřují se především na snížení zdravotních rizik, zejména přenosu infekčních nemocí při nitrožilním užívání drog.

TERÉNNÍ PRÁCE

Pomáhající aktivity probíhající mimo instituce a zařízení, a to: (a) přímo na ulicích, veřejných prostranstvích a veřejně přístupných místech, jako jsou nádraží, restaurace a zábavní podniky, (b) v jiných zařízeních a institucích, jako jsou věznice, školy, azylové domy, nevěstince, kluby a domovy mládeže, (c) v bytech příslušníků cílové skupiny. Cílovou skupinou terénní práce jsou rizikoví jednotlivci a skupiny, které nejsou efektivně zachycovány existujícími institucemi, buď proto, že těmto institucím nedůvěřují a vyhýbají se jim, nebo proto, že v nich nemohou najít takové služby, které potřebují. K těmto cílovým skupinám patří např. bezdomovci, „děti ulice“, prostitutky a prostituti, migranti, příslušníci etnických menšin, specifickou cílovou skupinu tvoří uživatelé drog.

TERÉNNÍ PRACOVNÍK

Pracovník vykonávající terénní práci. Může jít o zaměstnance s určitou odbornou kvalifikací, zejména v oblasti zdravotnické a sociální, často ale v terénních programech nacházíme laické pracovníky, studenty a dobrovolníky. Některé terénní programy využívají současných nebo bývalých členů cílové skupiny (např. injekčních uživatelů drog) jako dobrovolníků nebo placených pracovníků – pro ně se používá pojem „indigentní terénní pracovník“ (ITP). Výhodou ITP v takovém případě je, že je pro ně snáze dosažitelná skrytá drogová scéna (např.drogové byty). ITP i dobrovolníkům by měl být poskytován základní trénink a supervize.

TERÉNNÍ PROGRAMY PRO UŽIVATELE DROG

Komunitní programy pro problémové uživatele drog; jejich souhrnným cílem je usnadnit zlepšení zdravotního stavu a omezit s drogami spojená rizika a poškození u jednotlivců a skupin, kteří nejsou v kontaktu s existujícími zdravotními, zdravotně-sociálními a sociálními službami a s běžnými zdravotně výchovnými (osvětovými) programy, tj. s tzv. skrytou populací. Terénní programy se zaměřují především na nitrožilní uživatele drog s cílem snížit jejich rizikové chování (sdílení injekčního náčiní, nechráněný sex) a omezit tak riziko přenosu a šíření HIV a virů hepatitidy B a C. Terénní programy mohou intervenovat již na počátku drogové kariéry uživatele, ještě předtím, než přejde k nebezpečnějším způsobům aplikace. K běžným typům služeb poskytovaných terénními programy patří: (a) výměna injekčních jehel a stříkaček, (b) distribuce dalšího náčiní pro méně rizikovou aplikaci: sterilní vodu, dezinfekční tampóny, bavlněné filtry, případně i aluminiovou fólii pro úplný odklon od nitrožilního užívání, (c) distribuce kondomů, (d) základní zdravotní ošetření, (e) základní, tzv. kontaktní poradenství a informace, (f) distribuce zdravotně výchovných informačních materiálů, letáků, brožurek, svépomocných časopisů apod. Stále častější jsou terénní programy zabývající se cílovou skupinou uživatelů „tanečních drog“, která má svoje specifická zdravotní rizika.

TESTOVÁNÍ DROG

TLUMIVÉ LÁTKY

Látky, které potlačují, inhibují nebo snižují aktivitu centrálního nervového systému. Hlavní skupiny tlumičů CNS jsou sedativa/hypnotika, opioidy a neuroleptika. Například tlumivé drogy zahrnují alkohol, barbituráty, anestetika, benzodiazepiny, heroin a metadon. Antikonvulsiva (léky omezující nervové záchvaty, např. epilepsii) jsou někdy zahrnuta do skupiny tlumičů pro svůj tlumivý vliv na abnormální nervovou aktivitu.

TOLERANCE

Snižování účinků drogy při opakovaným podávání či užívání. Tolerance se zvyšuje nejrychleji, pokud je droga podávána často a ve zvyšujících se dávkách. Je užitečné odlišovat metabolickou toleranci od tolerance na účinky. Metabolická tolerance vzniká jako následek působení enzymů v játrech, které způsobuje zrychlení metabolismu, zatímco se snižuje hladina drogy v krvi. Tolerance na účinky drogy odpovídá snižování účinků existující hladiny drogy v krvi. Soudí se, že tolerance je výsledek schopnosti neuroadaptace, stejně jako se organismus uživatele učí předvídat a přizpůsobovat se účinkům drogy.

TOLUEN

Organické rozpouštědlo, homolog benzenu. Má afinitu k lipofilním tkáním a tím je dán i jeho narkotický účinek, pro který je zneužíván. Lokálně dráždí, poškozuje ledviny, játra, dlouhodobé užívání vede k toxické encefalopatii. Intoxikace je podobná opilosti, euforická fáze je však kratší, brzy nastává útlum. Intoxikovaný nasládle, odpudivě páchne. Smrt nastává obyčejně útlumem dýchacího centra nebo srdeční arytmií. Zneužívání toluenu je typické pro sociálně slabší skupiny, vede k rychlé devastaci organismu. Toluenisti jsou obtížně léčitelní pro organické poškození mozku, které vede k úbytku intelektových schopností.

TOXICITA

Potenciál drogy mít toxické účinky nebo způsobit otravu. Téměř všechny látky (např. i obyčejná potrava) mají určitou toxicitu, pokud jsou konzumovány v odpovídajícím množství.

TOXICKÁ PSYCHÓZA

Psychotická porucha vyvolaná zneužíváním psychotropních látek. Vyskytuje se typicky po psychostimulanciích (nejčastěji jde o paranoidní syndrom) a halucinogenech. Obraz toxické psychózy je velmi podobný schizofrenii, odlišení je možné obyčejně jen na základě anamnestických údajů a průběhu. Při závažnějším průběhu toxické psychózy může být jedinec nebezpečný sobě i ostatním. V tomto případě bývá nezbytné jeho odeslání (převoz) na specializované psychiatrické pracoviště. Toxická psychóza odeznívá většinou spontánně, bez potřeby medikace, je však potřebná psychoterapeutická nebo poradenská podpora. Ve slangu uživatelů drog se různé formy toxické psychózy označují jako „bad trip“, někdy i „stíha“.

TOXIKOLOGIE

Toxikologie je věda zabývající se jedy, jejich průkazem a jejich účinky na živý organismus. Někdy se také hovoří o klinické toxikologii, jakožto lékařském oboru zabývajícím se diagnostikou a léčbou otrav. Přítomnost návykových látek v organismu může být detekována analýzou krve, dechu, moči, vlasů nebo jiných tělních tkání. K orientačnímu zjištění přítomnosti nelegálních drog v organismu se většinou užívají jednorázové testy moči. Výsledky tohoto screeningového (tj. rychlého, orientačního a relativně levného) toxikologického vyšetření založeného na imunochemické reakci nemusí být přesné, proto bývá vhodné je ověřit jinou metodou. Toxikologická prokazatelnost pervitinu a heroinu při použití běžných metod je 1-2 dny, diazepamu 2-4dny, Rohypnolu 1-3 dny, v případě chronického užívání drog z konopí to může být 14 – 42 dní.

TOXIKOMÁNIE, TOXIKOMAN (ADDICTION, ADDICT)

Jeden z nejstarších a obvykle užívaných termínů k popisu a vysvětlení fenoménu dlouhodobého zneužívání drog. Je definován jako opakované užívání psychoaktivní látky nebo látek v míře, kdy je uživatel (toxikoman) periodicky nebo chronicky intoxikovaný, má nutkání k užití dané psychoaktivní látky, činí mu velké problémy úmyslně zastavit nebo změnit její užívání a má tendenci získat danou psychoaktivní látku téměř každým způsobem.

Více >>

TRANKVILIZÉR

Zklidňující prostředek, obecný pojem pro několik druhů drog/léků využívaných k odstranění příznaků různých duševních chorob. Tento pojem se také může používat k odlišení těchto léků od sedativ a hypnotik. Trankvilizéry mají tišící a tlumivé účinky na psychomotorické procesy bez vlivu na vědomí a myšlení (s výjimkou velkých dávek).

© 2003-2006, Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti
Úřad vlády České republiky, Nábřeží E. Beneše 4, 118 01 Praha 1, info@drogy-info.cz