Informační portál o ilegálních a legálních drogách

Hlavní menu: O nás, Informace, Pomoc a podpora, Publikace, Dotazník, Mapa pomoci, Kalendář akcí, Odkazy, Novinky odjinud, Mapa webu, English version
 
Login: Heslo: Zapomněl/a jste heslo?

drogy-info.cz / Publikace / Glosář pojmů / S

S

SANANIM

Občanské sdružení „pro prevenci, léčbu a resocializaci osob ohrožených zdraví škodlivými návyky“ založené v r.1990 jako první NGO v ČR zaměřená na služby pro uživatele drog a drogově závislé. Během 10 let se stal SANANIM přední českou NGO na tomto poli a vybudoval ojedinělý komplexní systém odborných služeb, který v současnosti zahrnuje 7 pracovišť: v Praze je to Středisko terénních programů, Kontaktní centrum, Denní stacionář-psychoterapeutické centrum, Doléčovací centrum s chráněným bydlením a Drogový informační servis, mimo Prahu (Jižní Čechy) pak terapeutické komunity v Karlově a Němčicích. Většina programů a zařízení vznikla jako první svého druhu u nás, TK Němčice byla založena již v r.1991. V r. 1994 byla založena samostatná organizace SANANIM Olomouc, v r.2000 přejmenovaná na P-Centrum.

SDÍLENÍ INJIKOVANÉHO MATERIÁLU, ROZTOKU

Způsob injekčního užívání, při němž roztok drogy je sdílen ve více než jedné stříkačce. Zahrnuje natažení drogy v tekuté formě do jedné stříkačky a potom předání části roztoku do druhé stříkačky, kde může být užita kýmkoliv jiným. Jiná forma sdílení roztoku je příprava drogy do nádoby, ze které si jednotliví uživatelé natahují drogu do svých stříkaček. Tyto praktiky přinášejí zvýšené specifické riziko infekčních onemocnění - HIV i virus hepatitidy B a C se mohou přenést, jestliže stříkačka nebo jehla byly kontaminovány krví při jejich předešlém užití. Je zde také riziko kontaminování bakteriemi z okolního prostředí.

SDÍLENÍ JEHEL, STŘÍKAČEK (SHARING OF NEEDLES, INJECTIONS)

Způsob injekčního užívání, při němž injekční souprava (jehla a stříkačka, případně pouze stříkačka) slouží k aplikaci dvěma a více lidem po sobě, bez dezinfekce po jednotlivých aplikacích. Jde o nejrozšířenější a také veřejnosti nejznámější formu rizikového (i hazardního) užívání drogy s nebezpečím přenosu HIV a virů hepatitidy B a C. Sdílení je časté ve skupině uživatelů i v partnerském vztahu, zejména toto partnerské sdílení je často bagatelizováno i relativně informovanými a odpovědnějšími uživateli (platí to i o výše uvedeném typu sdílení roztoku).
Viz také Harm Reduction , výměna

SEBEMEDIKACE

Jde o podávání látky, kterou si jedinec ordinuje sám za účelem léčit nemoc, ulevit si od bolesti nebo překonat nepříjemný psychický stav. V okruhu návykových látek je zřejmě nejrozšířenější sebemedikace alkoholem, ale známý příklad je i užití ilegálně opatřených trankvilizérů k navození spánku nebo rozpuštění úzkosti, stimulancií před zkouškou, při značném pracovním vypětí, dálkové jízdě atd. Řada osob trpících psychickými obtížemi vyhledává alkohol nebo drogu primárně jako sebemedikaci pro zmírnění svých obtíží (deprese, rozlady, úzkost, tenze, nutkavé myšlení a jednání atd.), později se může rozvinout závislost. V komunitě uživatelů drog je značně rozšířena sebemedikace heroinem při paranoidním syndromu („stíha“) z užívání pervitinu; nepříjemné obtíže opravdu poleví nebo ustoupí, ale zanedlouho je vystřídají obtíže plynoucí ze závislosti na heroinu. Obdobně a s obdobnými riziky se k sebemedikaci používá alkohol a benzodiazepiny.

SEDATIVUM

Látka působící tlumivě na CNS. Uleví od úzkosti, navodí uklidnění a spánek. Některé z těchto látek mohou přivodit amnézii (ztráta paměti), ochabnutí svalstva a mají protikřečové účinky. Většina třídění zahrnuje mezi sedativa alkohol, barbituráty a chloralhydrát. Někteří autoři používají termín sedativum jen pro podskupinu takových drog, které se používají k okamžitému zklidnění rozrušených osob nebo k uspání a odlišují je od trankvilizérů, které se užívají k léčbě úzkosti (benzodiazepiny).

Více >>

SEKUNDÁRNÍ PREVENCE

Předcházení vzniku, rozvoji a přetrvávání závislosti u osob, které již drogu užívají nebo se na ní stali závislými. Obvykle používána jako souborný název pro včasnou intervenci, poradenství a léčení.
Viz také prevence

SENZITIZACE/DESENZITIZACE

Senzitizací nebo senzibilizací se v oblasti návykových nemocí pravidla myslí cílené zhoršení snášenlivosti určité návykové látky důsledku podaného léku nebo i psychologickými prostředky (skrytá senzibilizace, senzitizace ve fantazii, anglicky „covert conditioning“). Příkladem farmakologické senzibilizace je podání disulfiramu (Antabus), který pronikavě zhoršuje snášenlivost alkoholu, a tak může závislým pomoci se mu vyhýbat a abstinovat. - Desenzitizací se rozumí léčba nadměrné přecitlivělosti na určité podněty (např. chorobný strach z cestování letadlem) za použití relaxace, během níž dochází ve fantazii k postupnému vystavovaní se podnětům, které původně vyvolávaly strach. Ke spontánně probíhající desenzitizaci může docházet i při soustavném praktikování relaxačních a meditačních technik.
Viz také relaxace

SKRYTÁ POPULACE (HIDDEN POPULATION)

Termín používaný pro uživatele drog, kteří nejsou v kontaktu s existujícími zdravotními, zdravotně-sociálními a sociálními službami a s běžnými zdravotně výchovnými (osvětovými) programy. Důvodem může být např.odlišný životní styl a specifické normy a hodnoty drogových komunit, nezájem o odbornou péči, nedůvěra k institucím, citlivost na administrativní postupy včetně vedení dokumentace o pacientech a klientech, neplacení zdravotního pojištění, obavy z předsudků, odsuzování a odmítání, strach z problémů s úřady a policií apod. Na skrytou populaci se zaměřují terénní programy a nízkoprahová kontaktní centra. Poskytování těchto služeb je anonymní, jejich pracovníci usilují o vyhledání klientely (u terénních programů), navázání kontaktu, překonání nedůvěry a zvýšení informovanosti, vlastním cílem programů je především snížení rizik spojených s užíváním drog.Výzkum prováděný ve skryté populaci používá specifických kvalitativních přístupů.

SKUPINOVÁ (PSYCHO)TERAPIE (GROUP PSYCHOTHERAPY, GROUP THERAPY)

Skupinová psychoterapie je jedním ze základních nástrojů léčby závislostí. Prováděna je obvykle jedním až dvěma psychoterapeuty s příslušným psychoterapeutickým vzděláním a skupinou 8-14 klientů či pacientů. Každý psychoterapeutický přístup propracoval specifickou metodiku práce ve skupině vycházející z teoretických předpokladů a konstruktů těchto přístupů. Styl práce se tak může podle těchto přístupů velmi zásadně lišit. Obecně podle pravidel jimiž se skupina řídí rozeznáváme otevřenou a uzavřenou skupinu. Zvláštním typem je skupina svépomocná Skupinová terapie je u indikovaných klientů či pacientů využívána ve všech typech léčebných programů pro závislé osoby. Nejčastější kontraindikací jsou těžké poruchy osobnosti, akutní psychotický stav a těžší formy sociální fóbie.

SNIŽOVÁNÍ NABÍDKY (SUPPLY REDUCTION)

Široký pojem užívaný pro řadu aktivit vytvořených pro zastavení či omezení výroby a distribuce nepovolených drog. Nelegální výroba drog je postihována přímo. Činnost utajovaných nelegálních laboratoří je rovněž omezována prostřednictví kontroly prekursorů a pomocných látek, zatímco distribuci snižují zásahy policie a celních úřadů, v některých zemích i vojenské operace. Snižování poptávky je často synonymem pro činnost policie a celních úřadů, produkce drog může být ovšem omezena také omezením poptávky nebo prostřednictvím plánů alternativního rozvoje producentských oblastí, známých z rozvojových zemí Jižní Ameriky a Asie).

SNIŽOVÁNÍ POPTÁVKY (DEMAND REDUCTION)

Mezinárodní konvence pro kontrolu drog a dokumenty drogové (protidrogové) politiky užívají tento termín v souvislosti s cílem snížit vyhledávání a konzumaci drog na straně zákazníka nezákonného trhu – především zákazníka potenciálního, ale též již existujícího konzumenta. Strategie snižování poptávky působí opačným směrem než strategie snižování nabídky drog, ale oba přístupy se mohou účinně doplňovat. Úspěch snižování poptávky je obvykle měřen snižováním prevalence užívání, čímž se zřetelně odlišuje od dalšího pilíře strategie (proti) drogové politiky - snižování poškození (Harm Reduction).

Více >>

SNOWBALLING

Metoda výběru uživatelů nepovolených drog buď pro výzkumné účely nebo pro potřeby peer programů. Vychází z využití malého množství uživatelů, kteří jsou vybráni, aby kontaktovali několik dalších uživatelů mezi svými známými. V některých případech je první skupina uživatelů (startující) také vyškolena v provádění výzkumných rozhovorů nebo v poskytování intervencí. Pojem obsahuje metaforu „nabalující se sněhové koule.“

SOCIÁLNÍ DOVEDNOSTI (SOCIAL SKILLS)

Soubor řady společensky i kulturně podmíněných dovedností, které si člověk v průběhu vývoje osvojuje. Sociální dovednosti jsou např. dovednosti potřebné k přijetí člověka do sociálních skupin, navázání a udržení kontaktu, komunikační dovednosti: sebevyjádření a naslouchání druhým, porozumění mezilidským vztahům apod. Určité sociální role vyžadují příslušné s.d. (role otce, poradce, šéfa apod.). Sociální dovednosti získáváme nápodobou, identifikací a různými formami sociálního učení, stejně jako vzděláváním ve specializovaných kurzech (např. pro manažery, nezaměstnané) nebo terapeutických programech. Podrobně rozpracované postupy učení sociálním dovednostem mají kognitivně-behaviorální programy. Známé jsou rovněž kurzy rozvoje osobnosti, výuka asertivity, sociálně psychologické výcviky. U drogově závislých je nedostatečnost určitých sociální dovednosti ovlivněna osobnostní a psychickou výbavou před či v důsledku užívaní drog a způsobem života „na okraji společnosti“ (úzkosti, deprese, impulzivita, nezdrženlivost, pocity méněcennosti, výkyvy nálad, traumata, odpor k autoritám apod.). Handicapem je absence dovedností získávaných v adolescentním období a rané dospělosti (období nejčastějšího počátku drogové kariéry) v drogami neovlivněných vztazích. Tehdy si člověk vytváří s.d. spojené s odpoutáním od rodiny, partnerskými vztahy, profesionální orientací apod.

SOCIÁLNÍ NORMY

Implicitní nebo explicitní pravidla a očekávání, která usměrňují sociální chování v určité komunitě nebo sociální skupině, případně v celé společnosti. Některé důležité celospolečenské normy jsou formalizovány a tvoří obsah zákonů, jiné zůstávají neformální nebo jsou formalizovány částečně (např. používání mobilních telefonů). Ve svém sociálním vývoji si jednotlivec nejdříve osvojuje pravidla významná v jeho rodině, pak ve skupině vrstevníků; teprve jejich prostřednictvím dospívá k poznání celospolečenských norem, k jejich přijetí nebo ke konfrontaci s nimi. Normy určité uzavřené komunity nebo skupiny (náboženská sekta, sídlištní gheto, skupiny na drogové scéně) mohou být v příkrém rozporu s celospolečenskými normami.

Více >>

SOCIÁLNÍ PRÁCE (SOCIAL WORK)

Sociální práce je profesionální aktivita zaměřená na pomáhání jednotlivcům, skupinám nebo komunitám zlepšit nebo obnovit jejich schopnost sociálního fungování a na tvorbu společenských podmínek příznivých pro tento cíl. Předmětem intervence sociálního pracovníka je interakce mezi způsobilostí klienta zvládat a tím, co od něj prostředí očekává. Jeho cílem je podporovat sociální fungování klienta tím, že mu pomáhá obnovit nebo udržovat rovnováhu mezi více či méně dostatečnou kapacitou zvládání a této kapacitě více či méně přiměřenými požadavky prostředí. K typickým rolím (soustavám očekávání), které sociální pracovníci pomáhají svým klientům zvládat efektivněji, například role rodiče, dítěte, partnera, zaměstnance, souseda, občana a nebo například také pacienta. V souvislosti s životním cyklem člověka dochází k proměnám rolí, které jsou od něj očekávány. Právě v situacích, kdy dochází ke změně rolí, bývá pomoc sociálního pracovníka potřebná. Častým úkolem sociálního pracovníka v této situaci je pomoci klientovi porozumět požadavkům nové role, akceptovat ji a aktivně ji začít naplňovat. V širším pojetí se za sociální práci (péči) považují sociálně technická opatření a jejich organizace – např. sociální dávky, sociální služby a další. Sociální práce by měla mimo jiné usnadňovat klientům přístup k této sociální síti.

SOCIÁLNÍ SÍŤ (SOCIAL NETWORK)

Propojená skupina lidí, kteří se navzájem ovlivňují, přitom mohou a nemusí být příbuzní. Sociální síť se tvoří na základě společenských zájmů, rodinných vazeb nebo z jiných více pragmatických důvodů, jako je např. obstarávání a užívání drog. Jiný, přenesený, ale běžně používaný význam pojmu „sociální síť“ se vztahuje k síti služeb a zařízení pomáhajících řešit sociální problémy a potřeby klienta.

SOCIÁLNÍ ZRALOST (SOCIAL MATURITY)

Sociální zralost můžeme definovat jako společenskými normami vyžadovanou míru začlenění se do společnosti a schopnost adekvátně zvládat různé sociální role. Sociální zralost není pouze pasivním přizpůsobením určitému sociálnímu kontextu, ale aktivním jednáním v něm. Může být charakterizována např.úspěšným naplňováním sociálních rolí, akceptováním a dodržováním sociálních norem, sdílením a předáváním hodnot dané společnosti a kultury, a v neposlední řadě přiměřeným souborem sociálních dovedností a znalostí (komunikačních, pracovních apod.). K sociální zralosti patří i schopnost spolupráce, pomoci a oběti (prosociální chování). Delší drogová kariéra, zejména pokud začala v mladším věku, je obvykle spojena se zabrzděním nebo deformací sociálního zrání; pozitivní působení léčby a resocializace pomáhá tento deficit ve vývoji sociální zralosti překonat.

SOCIOTERAPIE (SOCIAL THERAPY)

Socioterapie je jedním z prostředků resocializace zaměřených na (re)integraci psychicky a sociálně dezintegrovaných osob do společnosti. Má široké rozpětí ve svých formách působení. Společným základem je využití pozitivního potenciálu mezilidských vztahů, společně sdílené činnosti a sociálního učení, stejně jako obecné potřeby člověka jako sociálního tvora. Bylo opakovaně prokázáno, že sociální podpora skupiny má pozitivní dopad na úspěšnou integraci. Do socioterapie můžeme zařadit např. cílené sociální učení, programy zaměřené na zlepšení sociálních dovedností, vnímavosti a náhledu na mezilidské vztahy, socioterapeutické kluby či jiné programy vedené profesionálem - zpravidla sociálním pracovníkem, ale i neprofesionálně řízené svépomocné aktivity a hnutí (např. AA, AN, Pavučina apod.). Každá skupinová terapie je svým dílem i socioterapií. Socioterapeutickou funkci má rovněž podpora dobrovolníky - např. studenti, skupina věřících nebo umělecký kroužek aktivně přijme „do svých řad“ klienty nějakého terapeutického či resocializačního programu. A naopak socioterapeutický rozměr má vlastní dobrovolnická činnost léčících se osob. Síť společenských vztahů a schopnost být přijímán i lidmi mimo terapeutickou skupinu má úzdravný efekt, který by měl být profesionály v pomáhajících profesích monitorován a podporován.
Viz také resocializace

SOUČASNÉ UŽÍVÁNÍ NĚKOLIKA DROG, POLYMORFNÍ UŽÍVÁNÍ

Užívání více než jedné psychoaktivní látky, buď zároveň nebo v jinou dobu a různých časech. Obvykle se spojuje s užíváním ilegálních drog, může však zahrnovat i legální drogy jako alkohol a tabák. Při používání tohoto pojmu ve výzkumných a odborných studiích je třeba specifikovat, o které drogy se jedná, jestli užívání probíhá současně nebo střídavě a jestli je nějaká droga preferována, pokud je dostupná. Když si např.závislí uživatelé heroinu nemohou obstarat svou dávku, mohou se uchýlit k užívání látek s podobnými účinky na centrální nervový systém, aby snížili abstinenční příznaky. V DSM-IV odpovídá pojem polymorfní užívání (polysubstance depence) opakovanému užívání nejméně tří skupin látek (nezahrnuje alkohol a nikotin), kde užívání žádné z nich není dominantní.

SPOUŠTĚČE

Obvykle se tím míní podněty, které vyvolávají craving (bažení) anebo zhoršují u závislých sebekontrolu a ohrožují je relapsem. U závislých na návykových látkách mohou být spouštěči např. známí, kteří berou drogy, hudba, kterou měl klient s braním drog spojenou, riziková prostředí, pohled na návykové látky nebo pomůcky k jejich užívání, filmy nebo vyprávění o drogách apod. Nejsilnějším spouštěčem zpravidla bývá aplikace látky, na které je klient závislý nebo i jiné návykové látky. Při léčení návykových nemocí se doporučuje přizpůsobit životní styl, aby se snížil počet spouštěčů, s nimiž se klient setkává. Na setkání se spouštěči je také možná klienta připravit. Vhodnou technikou, která se k tomu používá, je např. „Semafor“ (červené světlo znamená zastavit automatické jednání, žluté světlo uvědomit si možnosti, které se v dané situaci nabízejí, domyslet jejich následky a vybrat nejvhodnější, zelené světlo pak znamená nejvýhodnější možnost uskutečnit a vyhodnotit výsledek).
Viz také craving , relaps

© 2003-2006, Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti
Úřad vlády České republiky, Nábřeží E. Beneše 4, 118 01 Praha 1, info@drogy-info.cz