Informační portál o ilegálních a legálních drogách

Hlavní menu: O nás, Informace, Pomoc a podpora, Publikace, Dotazník, Mapa pomoci, Kalendář akcí, Odkazy, Novinky odjinud, Mapa webu, English version
 
Login: Heslo: Zapomněl/a jste heslo?

drogy-info.cz / Publikace / Glosář pojmů / R

R

RAPID ASSESSMENT (RYCHLÉ ZHODNOCENÍ)

Jedna z metod rychlého nebo „zúženého“ sběru dat, která vznikla na počátku 80. let z potřeby vstupních dat pro sledování zdravotních, zdravotně-sociálních či sociálně-patologických problémů. UNDCP a WHO vyvinuly manuály pro vytváření takových rychlých zhodnocení. Rapid Assessment (u nás se obvykle nepřekládá) lze využívat jako nástroj pro evaluaci nebo k vytvoření základního souboru údajů pro pozdější porovnávání. Používají se kvantitativní i kvalitativní metody.

REHABILITACE

Proces, ve kterém se jedinec po prodělaném onemocnění, úrazu či jinak zdravotně postižený snaží dosáhnout optimálního zdravotního a psychického stavu, obnovy nebo náhrady ztracených či omezených schopností a dovedností a dobrého sociálního fungování. V klasickém medicínském modelu následovala rehabilitace až po skončení léčby, což je schéma odvozené spíše z chirurgických oborů a nehodí se pro řadu jiných stavů včetně duševních nemocí. U nich má rehabilitace začít co nejdříve po začátku léčby, aby se předešlo dalšímu úpadku schopností a dovedností. V péči o závislé začíná rehabilitace po úvodní fázi léčby (detoxifikace a další lékařská a psychiatrická péče). Zahrnuje široké spektrum přístupů – skupinovou terapii, kognitivně-behaviorální terapii k prevenci relapsu, zapojování do svépomocných skupin, pobyty v terapeutických komunitách a v chráněném bydlení, rekvalifikaci, chráněná pracovní místa. S termínem rehabilitace souvisí očekávání sociální reintegrace (znovuzačlenění do společnosti).

REKREAČNÍ UŽÍVÁNÍ

Neodborný a nepříliš přesný výraz pro užívání drog (obvykle nelegálních) za různých společenských a rekreačních okolností. , za předpokladu, že důsledkem není vznik závislosti a dalších problémů. Typickými drogami jsou marihuana, LSD, Extáze. Typickými okolnostmi rekreačního užívání jsou soukromé večírky, „house parties,“ diskotéky, hudební festivaly a sportovní příležitosti zejména v souvislosti se skateboardingem. Pojem „rekreační užívání“ odmítají ti, kteří jakékoliv užívání nelegálních drog pokládají za problém. Neměl by se užívat k odlišení příležitostného užívání od užívání návykového, protože všechny typy užívání mohou být čas od času společenské a rekreační.

REKVALIFIKACE

Rekvalifikace je forma vzdělávání dospělých, kdy si osoby se sníženým uplatněním na trhu práce (což mohou být uživatelé drog, mezi kterými je až 30% osob s pouze základním vzděláním) osvojují např. nová řemesla, učí se základům práce s PC, účetnictví aj. ve specializovaných rekvalifikačních kurzech. Rekvalifikační kurzy provádějí akreditované organizace, jsou zakončeny závěrečnými zkouškami a certifikátem o absolvování rekvalifikace. Rekvalifikační kurzy trvají zpravidla 1 - 6 měsíců. Osobám se sníženým uplatněním na trhu práce (např. dlouhodobě nezaměstnaným) může rekvalifikaci hradit úřad práce. Rekvalifikaci provádějí i zařízení specializovaná na léčbu či resocializaci závislých, pokud mají příslušnou akreditaci (u nás akredituje MŠMT). V ČR je tato praxe spíše výjimkou, v zahraničí byla donedávna běžná, ale ustupuje se od ní, protože rekvalifikace v souvislosti s „drogovým“ zařízením může klienty odrazovat nebo jim dokonce uškodit a možnost jejich uplatnění na trhu práce naopak snížit. Posledním trendem proto je, že tato zařízení samy rekvalifikaci neprovádějí a pro své klienty ji zajišťují ve veřejných rekvalifikačních programech, organizovaných např. úřady práce.

RELAPS

Návrat k pití nebo k užívání jiných drog po období abstinence, často doprovázený návratem příznaků závislosti. Rychlost, se kterou se příznaky závislosti vrátí, se považuje za klíčový indikátor posuzování stupně závislosti. Relaps bývá doprovázen souborem příznaků označovaných jako „syndrom porušení abstinence“ (deprese, rezignace, pocity viny, hněv), které prohloubí a upevní obnovené užívání drogy a mohou vést k dalšímu kolu drogové kariéry. Někteří autoři odlišují relaps a laps (uklouznutí), označující izolované užití alkoholu nebo drog.
Viz také laps , prevence relapsu

RELAXACE

Uvolnění svalového a duševního napětí. Je nutná zvlášť tam, kde k napětí dochází v důsledku psychického onemocnění. Při relaxaci se snižuje tepová i dechová frekvence, výměna látková, svalové napětí, odstraňuje únavu a úzkost, je ideální v kombinaci s tělesným cvičením, je prevencí mnoha nemocí psychických a tělesných, využívá se při nespavosti a astmatu, kožních onemocněních a bolestivých stavech (např. autogenní trénink)

REMISE

Vymizení symptomů poruchy nebo nemoci. Obvykle se nepoužívá ve smyslu vyléčení či úplné úzdravy, ale předpokládá se, že porucha nebo nemoc jsou stále přítomny bez zjevných symptomů. Spontánní remise znamená vymizení symptomů, aniž by došlo ke specifické léčbě. V medicínském modelu drogové závislosti jako chronického a recidivujícího onemocnění lze pojem „remise“ použít pro období abstinence.

REPRESE

Potlačování trestné činnosti orgány k tomu určenými zákonem (např. policie, justice). Jeden z pilířů protidrogové politiky, zaměřuje se na snižování nabídky drog na nezákonném trhu (produkce, výroba, doprava, obchod, šíření a držení drog). Represe je tím účinnější, čím vyšší stupně organizovaného zločinu postihuje: málo účinná je tudíž represe zaměřená na drobné pouliční dealery a ještě méně represe soustřeďující se na uživatele drog. Obojí je však vyžadováno z politických důvodů.

RESOCIALIZACE (SOCIAL REHABILITATION)

Proces znovuzačlenění jedince do společnosti. V institucionalizované podobě má resocializace osob závislých na drogách řadu forem – od pracovní terapie po chráněné dílny, od sociálního poradenství po socioterapeutické kluby, od výuky sociálních dovedností po rekvalifikační programy apod. Teoretické východisko resocializace najdeme v bio-psycho-sociálním modelu závislosti. Zatímco léčba a rehabilitace se zaměřuje na somatická a psychická poškození, resocializace umožňuje získání potřebných sociálních znalostí a dovedností. Hranice mezi léčbou, rehabilitací a resocializací je otevřená, všechny tři typy intervencí spolu úzce souvisí a vzájemně se podmiňují. Pojetí resocializace jako komplementární součásti každého typu služeb v procesu úzdravy je novým prvkem. Dříve byly resocializační programy vnímány jako služba následující po léčbě (detoxikace-léčba-resocializace). Příslušné služby je však možné (potřebné) poskytovat jak aktivním uživatelům drog, lidem se substituční léčbou, stejně jako lidem v „abstinenčních“ programech. Terénní nebo nízkoprahová střediska (služby první linie) dnes nabízejí řadu resocializačních aktivit – důležitým momentem je adekvátnost typu služby vzhledem k potřebám, resp. možnostem daného člověka. Je např. neadekvátní poskytnout těžce závislému aktivnímu uživateli drog rekvalifikaci či nechráněnou práci, neboť jde o nadprahové, nikoli potencující služby.
Viz také rehabilitace

REZIDENČNÍ - POBYTOVÁ LÉČBA (RESIDENTIAL CARE)

Léčebné programy, při nichž klient žije v chráněném prostředí léčebného či rehabilitačního (resocializačního) zařízení. Tyto programy se snaží vytvořit pozitivní prostředí bez drog, v němž se od klientů očekává participace na individuálním poradenství a na skupinové práci, která má rozvíjet sociální a jiné životní dovednosti. Pojem se nejčastěji používá pro léčbu a resocializaci v terapeutické komunitě.

REŽIM

Soubor pravidel určitého terapeutického programu. Zahrnuje: (1) časovou strukturu dne a týdne, (2) povinnosti klienta a požadavky na jeho chování v programu včetně dodržování základních pravidel, ale i např. dodržování času, psaní deníku, úklidu a pořádku v osobních věcech, (3) způsoby kontroly a hodnocení požadovaného chování, (4) sankce za režimové přestupky nebo případné výhody za dodržování režimu. Režimu se někde přikládá funkce výchovná, jinde funkce terapeutická v tom smyslu, že klient potřebuje jasnou vnější strukturu, aby byl schopen ji zvnitřnit a zaujímat dospělé a zodpovědné postoje k sobě i k druhým. Význam struktury v léčbě závislostí je nesporný, stejně nesporný je ale význam podpory. Pro tvrdý režim doprovázený přiměřenou podporou, vřelostí a přijetím klienta se v angloamerické literatuře používá termín „tough love“ („přísná - tvrdá láska“). Tento postoj je rovněž doporučován partnerům a rodičům drogově závislých.
Viz také pravidla léčby

RIZIKA UŽÍVÁNÍ

V tomto kontextu jsou míněna rizika spojená s užíváním psychotropních látek. Mohou se vyskytovat na několika úrovních jako rizika psychická – riziko vzniku závislost, či jiných duševních komplikací spojených s užíváním (toxické psychózy, poruchy osobnosti). Další úrovní jsou rizika tělesná – poškození organismu abusem OPL (infekce, fyzikální a chemická poškození) a rizika sociální (postižení rodinných, partnerských, vrstevnických a širších sociálních vztahů, vyloučení ze školy a ztráta zaměstnání, kriminální chování).

RIZIKO ZÁVISLOSTI

RIZIKO ZNEUŽÍVÁNÍ

RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ, RIZIKOVÉ UŽÍVÁNÍ (RISK BEHAVIOR, RISK USE)

Chování nebo typ užívání s vyšší pravděpodobností zdravotního a sociálního poškození v důsledku užívání drogy. Pojem je často zužován na sdílení jehel, stříkaček a dalšího náčiní (lžíce, voda atd.), kterým intravenózní uživatele drog riskují možnost nákazy krví přenosných chorob jako AIDS nebo hepatitis B,C. Může se však použít v souvislosti s jakoukoli drogou a jakýmkoli rizikem poškození zdraví, vztahů či sociálních poměrů (práce, bydlení, škola). Někdy se terminologicky odlišuje „risk pro sebe“ a „risk pro druhé“ a používá se pojem „hazardní chování/užívání“ pro uživatelské chování, které je nebezpečné z hlediska veřejného zdraví, i když u uživatele samotného k poškození nedochází nebo zatím nedošlo. Např. při sdílení jehel/stříkaček a nechráněném sexu může uživatel působit jako přenašeč infekcí, i když sám neonemocní.

RIZIKOVÉ SKUPINY

Označení určité skupiny (podle věku, profesí, zájmů, …) která je negativním sociálním nebo zdravotním jevem ohrožena více než zbytek populace. V souvislostí s užíváním drog můžeme celou věkovou kategorii od 13 do 18 let považovat za rizikovou. Skupinová rizika mohou být definována profesně (např.studenti uměleckých škol, hudebníci, pracovníci v pohostinství, zdravotníci), sociálně (např.mladí nezaměstnaní, prostitutky a prostituti, návštěvníci house parties, členové sídlištních part) či etnicky.Individuální riziko zvyšují zejména psychické problémy a poruchy, poruchy učení a chování, genetické predispozice, dysfunkční primární rodina. Rovněž děti, sourozence a partnery uživatelů lze pokládat za osoby se zvýšeným rizikem. Pro členy rizikových skupin jsou užitečné programy speciální primární prevence.

RODINA

Malé společenství lidí spojených pokrevními a dalšími příbuzenskými vztahy, kde každý má svou roli. Základní charakteristiky fungující rodiny jsou: vzájemné uspokojování psychických potřeb dětí a jejich rodičů, trvalost a hloubka citových vztahů a společná budoucnost. Pro rodinu je rovněž příznačné, že princip soužití a sdílení je povýšen na výchovný styl. Rodina je systém, ve kterém nejsou lidi sami o sobě, nýbrž lidé ve vzájemných vztazích a interakcích. Systém má zpravidla své subsystémy, které jsou v rodině dány nejčastěji generační příslušností, postavením v mocenské hierarchii, pohlavím nebo osobnostními charakteristikami. Změna v jednom subsystému se nutně projeví ve funkci celku. Rodina je rovněž zapojena do širšího společenského systému. Rodina se vyvíjí v charakteristických životních cyklech (sňatek, narození dítěte, stěhování, syndrom opuštěného hnízda atd.). Je možné rozlišit rodinu úplnou, která je v základní podobě tvořena oběma rodiči a jejich dítětem nebo dětmi, rodinu neúplnou, kde s dítětem zůstává jen jeden z rodičů, rodinu smíšenou, v níž jsou děti vychovávány nevlastními rodiči a rodinu institucionální, v níž se skupiny dospělých starají o skupiny dětí. Velké množství rodin s jedincem užívajícím návykové látky vykazuje patologické charakteristiky ostatních členů i jejich vzájemných vztahů.

RODINNÁ TERAPIE

Psychoterapie zaměřená na rodinu. Jednotkou léčení není jen jeden klient (ačkoliv je někdy jen jako jediný z rodiny v terapii fyzicky přítomen), ale systém jako soubor všech vztahů, ve kterých je jedinec zúčastněn. Koncept rodinné terapie vychází z toho, že pokud se má změnit jedinec, tak je třeba změnit kontext, ve kterém žije. V průběhu rodinné terapie dochází ke změnám systému (struktura, komunikace, sdílení problému atd.) Důležitá je role terapeuta, který musí být neutrální (případně se připojovat pružně k různým členům rodiny či koalicím) a zaujímat aktivní a respektující postavení. Rodinný terapeut vytváří hypotézy o procesech probíhajících v rodině s identifikovaným problematickým jedincem a tyto hypotézy ověřuje. Používá při tom různých metodologických postupů (přerámování, normalizace, sochání, paradoxní intervence atd.) Myšlenka rodinné terapie vznikla v 50.letech vedle myšlenkových modelů psychoanalytických a behaviorálních. Jejími představiteli jsou Minuchin (strukturální terapie), Haley (strategická terapie), Jackson, Weakland, Watzlawick (komunikační terapie), Palazzoli, Boscolo, Prata, Cecchin (systémová terapie). Vznik rodinné terapie byl výrazně ovlivněn kybernetikou, systémovou teorií a epistemologií. Vzhledem k často se vyskytujícím se patologiím v rodinách se závislým jedincem je rodinná terapie indikovanou metodou.

ROGERIÁNSKÁ TERAPIE

Směr psychoterapie, při kterém je úkolem terapeuta vytvořit podmínky, které umožňují, aby se klient sám změnil. Terapeut je empatický, tj. pociťuje a chápe to, co klient sděluje, stejným způsobem jako klient, akceptující, tj.vřele a kladně přijímá klienta a respektuje ho bez kladení jakýchkoliv podmínek, kongruentní, tj.terapeut reaguje jako skutečná osoba a neskrývá své pravé reakce. Rogeriáni na rozdíl od dynamických terapeutů neužívají interpretací, spíše komentují aktuální dění, které pozorují vně či v sobě. Na tomto zákadě se vytvoří vztah, který klient prožívá jako bezpečný, ve kterém mohou být dříve nepřiznávané zážitky a pocity poznány, vyjádřeny a integrovány. Zakladatelem tohoto směru byl Carl R.Rogers.

„RUN“ (JÍZDA, TAH)

Opakované užívání drogy, obvykle stimulancia, „v tahu“ s absencí spánku.

© 2003-2006, Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti
Úřad vlády České republiky, Nábřeží E. Beneše 4, 118 01 Praha 1, info@drogy-info.cz