Informační portál o ilegálních a legálních drogách

Hlavní menu: O nás, Informace, Pomoc a podpora, Publikace, Dotazník, Mapa pomoci, Kalendář akcí, Odkazy, Novinky odjinud, Mapa webu, English version
 
Login: Heslo: Zapomněl/a jste heslo?

drogy-info.cz / Publikace / Glosář pojmů / O

O

OBČANSKÁ ADVOKACIE

Činnosti a strategie, které jsou zaměřené na ovlivňování rozhodnutí politické veřejnosti a vlády. Občanská advokacie je stále více uznávána jako klíčová podpůrná strategie a je definována v Ottawské chartě jako pokus zlepšit politické, ekonomické, sociální a kulturní prostředí, faktory chování a biologické faktory, které ovlivňují zdraví příznivou cestou (Ottawa Charter for Health Promotion, 1987).

OBRANNÉ MECHANISMY (DEFENCE MECHANISMS)

Mechanismy, které slouží k uchování integrace osobnosti či psychické rovnovány, tj. odstranění úzkosti, která je reakcí na selhání či neúspěch. Mezi obranné mechanismy patří: 1.vytěsnění - týká se situací, v nichž měl člověk pocity úzkosti, viny, studu a v nichž selhal – a znamená vytlačení těchto nepříjemných pocitů do nevědomí, 2.obrácení agrese vůči sobě samému – nemůže-li se agrese obrátit navenek, obrací se dovnitř, 3.projekce - proces, v němž člověk, aby se uchránil od úzkosti, připisuje svému sociálnímu okolí nebo jiným jedincům vlastní potlačované pocity a myšlenky, 4.regrese - sestup na vývojově nižší stupeň psychické činnosti v obtížných situacích, typickými příznaky je plačtivost, hledání ochrany, 5.kompenzace - je-li cíl nedosažitelný, stanoví si jedinec náhradní cíl, někdy s neúplným uspokojením, 6.racionalizace – sekundární ospravedlnění způsobů chování falešnými motivy, 7.štěpení – tendence černobílému vnímání a hodnocení, 8.identifikace – ztotožnění s agresorem, 9.odčiňování – reakce na vlastní agresivitu uskutečňováním opačných činů, 10.psychosomatické obrany – nepřijatelná emoce je vyjádřena somatickým příznakem (př.vztek-žaludeční vřed)

OBSEDANTNÍ PORUCHY

Poruchy myšlení, kdy hlavním steskem nemocných jsou myšlenky, které se jim vnucují do mysli proti jejich vůli a nedají se potlačit. Pacient si je vědom, že vznikají v jeho mysli a pokouší se je neúspěšně ignorovat a neutralizovat. Celý proces doprovází úzkost, která zesiluje, když se pacient pokouší myšlenky zapudit. Porucha patří do okruhu neurotických obtíží.

OCHRANNÁ LÉČBA

Ochranná léčba je v českém trestním systému jedním z institutů ochranného opatření. Je možné ji uložit vedle trestu nebo při upuštění od potrestání. Ochranné léčení podle § 72 tr. z. může být uloženo formou ambulantní nebo ústavní a dodatečně může byt změněno, a to jak z ambulantního na ústavní, tak i naopak. Ústavní ochrannou protitoxikomanickou léčbu je možné vykonávat i během výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, ale pouze v několika věznicích. Mimo vězeňská zařízení existují při nástupu na ústavní ochrannou léčbu velmi dlouhé čekací doby (není výjimkou i několik let). Ambulantní ochranná protitoxikomanická léčba může být vykonávána de facto ve všech zařízeních, které poskytují ambulantní léčbu. Největší příčinnou velmi malé efektivnosti ochranného léčení mimo již zmíněných čekacích dob je malá motivace klientů a to, že s klienty ochrannou léčbu nikdo nepředjedná a nepřipravuje je na její nástup.

ODKLON, ODKLONĚNÍ

Program léčení, převýchovy nebo sociální intervence nařízený soudem (soudní odklonění) místo trestu u pachatelů různých trestných činů, např. řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu nebo jiných drog, prodej nebo držení drogy apod. Klienti jsou přiděleni do odkloňovacího programu v místě stíhání. Soudní projednávání případu je na dobu odkloňovacího programu přerušeno, při úspěšném dokončení programu se ukončuje i soudní projednávání. V některých zemích je možné odklonění již z vyšetřovací vazby, pokud je vliv návykové látky zcela zřetelný. Do současné trestně-právní legislativy v ČR se dostává pojem „odklon od trestního řízení“ - v širším slova smyslu zahrnuje alternativní způsoby řešení trestních věcí a ukládání tzv. alternativních trestů, např. trest obecně prospěšných prací( platí u trestných činů, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřesahuje pět let). K uplatnění alternativ v justici napomáhá Probační a mediační služba.

ODMÍTÁNÍ – TECHNIKA ODMÍTÁNÍ

Způsob chování, které se učí v primární prevenci a v rámci prevence relapsu. Jeho účelem je společensky adekvátní vyhnutí se droze ve chvíli, když ji někdo nabízí. Metody: rozpoznání rizikových situací a včasné vyhnutí se jim, rychlá odmítnutí (technika nevidím, neslyším čili ignorování nabídky, nebo odmítnutí gestem nebo prostým slovem „Ne“, nebo „Nechci“ ), zdvořilá odmítnutí (s vysvětlením, nabídnutím lepší možnosti, převedením řeči jinam, odmítnutí s odložením), důrazná odmítnutí (asertivní technika porouchané gramofonové desky či odmítnutí protiútokem, kdy dotyčného upozorníme na náš nesouhlas s jeho chováním , případně nabídneme radu) a tzv.královská odmítnutí, kdy vyjádříme svůj jednoznačný postoj k droze a nabídneme k získání stejného postoje druhému pomoc.

ODPOR (RESISTANCE)

Klinický pojem, který byl původně rozpoznán v psychoanalytické léčbě a byl původně chápán jako pacientův vzdor proti vybavování vzpomínek a volné asociaci. V psychoanalýze byl původně odpor považován za překážku další práce a jako takový byl překonáván interpretacemi a jinými zásahy analytika. Postupně začal být chápán jako cenný a nezbytný jev, který přináší do terapie materiál velkého významu. V současnosti pojem zahrnuje vše, co brání postupu a cílům léčby a vychází z pacienta. Je vyjádřením obranných mechanismů, které jsou nezbytnou součástí reakcí klienta v každé terapii. Forma odporu a kontext jeho vzniku slouží jako zdroj užitečných informací. Lze rozlišit různé formy a zdroje odporu.

ODVYKACÍ SYNDROM, ODVYKACÍ STAV (WITHDRAWAL SYNDROME)

Soubor různě závažných a různě kombinovaných příznaků, které se objevují po vysazení nebo snížení dávek psychoaktivní látky (drogy), která byla užívána opakovaně, dlouhodobě a/nebo ve vysokých dávkách. Příznaky odvykacího stavu nejsou vysvětlitelné tělesným onemocněním nebo jinou duševní poruchou. Přítomnost odvykacího syndromu je jedním z kritérií pro diagnózu závislosti. Odvykací syndrom se u různých látek liší, velmi zjednodušeně lze ale říci, že řada příznaků má opačný charakter než účinek dané látky. Např. o opioidech je známo, že působí protikřečově (při odvykacích obtížích jsou přítomny křeče), že mírní bolesti (odvykací stav je spojen s bolestivými příznaky), že působí tlumivě (při odvykacím stavu dochází k nespavosti a podrážděnosti), že vyvolávají euforii (v odvykacím stavu trpí postižení rozladami) atd. Toto pravidlo ovšem neplatí absolutně a řadu příznaků není možné si odvodit.

OMAMNÁ LÁTKA, NARKOTIKUM

Chemická látka navozující útlum, poruchu vědomí a necitlivost k bolesti (analgesii). Tento termín se většinou požívá pro opiáty a opioidy. V běžné řeči a v právní terminologii některých zemí je často nepřesně používán a označují se jím všechny ilegální drogy, bez ohledu na jejich farmakologické vlastnosti. Například zákony o kontrole narkotik v Kanadě, USA a několika dalších zemích zahrnují kokain a kanabinoidy, stejně jako opioidy. V ČR zákon hovoří o „omamných a psychotropních látkách“ (OPL). Tento termín je také přijatý Jednotnou úmluvou OSN o narkoticích - „Single Convention on Narcotic Drugs“ z r. 1961
Viz také cannabis , opium

OPAKOVACÍ LÉČBA

Jedná se o opakovaný pobyt v léčebném programu, který klient předtím absolvoval. Obvykle trvá jeden týden. Je přínosný jednak pro klienta samotného (v prostředí, kde absolvoval svoji základní léčbu, může zhodnotit své dosavadní zkušenosti, což posiluje jeho abstinenci), jednak pro klienty, kteří se v daném programu aktuálně léčí (mohou korigovat své představy o tom, co život mimo léčebnu obnáší a s jakými problémy se pravděpodobně budou sami potýkat, zároveň jsou konfrontováni se skutečností, že dokončení léčby je možné). Opakovací léčba je jednou z forem následné péče. Opakovací léčba má své limity dané nemožností pravidelného kontaktu s klientem a její nevýhodou je nedostupnost kontinuální podpory pro klienty v praktických otázkách každodenního života.“
Viz také následná péče

OPIÁT

Generický název užívaný pro alkaloidy z rostlin máku (Papaver somniferum) se schopností navodit analgesii, euforii a ve větších dávkách stupor až kóma a respirační depresi. Termín opiát nezahrnuje syntetické opioidy, jakými jsou heroin nebo metadon.

OPIOID

Generický název užívaný pro alkaloidy z rostliny máku (Papaver somniferum), jejich syntetická analoga a látky produkované v lidském těle, které interagují se stejnými specifickými receptory v CNS i jinde v těle, se schopností tlumit bolest a vyvolávat pocit pohody – euforii. Alkaloidy opia a jejich syntetická analoga způsobují ve vyšších dávkách také stupor (útlum vědomí) až koma (bezvědomí) a respirační depresi (útlum dechu).

Více >>

OPIUM

Surová směs se získává vysoušením šťávy, která pomalu vytéká po naříznutí zrajících makovic rostliny máku (Papaver somiferum) a na vzduchu tuhne. Šťáva obsahuje velké množství důležitých alkaloidů jako jsou morfin, kodein nebo papaverin. Pro lékařské účely je toto surové opium dále vysoušeno při 60 °C, rozemleto a kvantitativní rozbor potvrdí jestli obsahuje alespoň 10 hmotnostních procent morfia. Pro jiné než lékařské účely, ke kouření nebo k požití, se nezpracované opium po několik hodin vaří ve vodě, scedí se, aby se odstranily nerozpustné části, a po té, vysušeno do formy lepkavé pasty, je považováno za připravené opium. Takto připravené opium se kouří v dýmkách, spalování je nedokonalé a více než polovina původního materiálu ulpí na stěnách dýmky jako černý, suchý, drobivý zbytek nazývaný „dross opium“ – odpadní opium (smetí z opia). Pro lékařské užití je opium výchozí látkou, ze které jsou extrakcí a čištěním získávány morfin, kodein a ostatní alkaloidy. Heroin je semi-syntetickým derivátem opia. Pěstování a doprava rostliny máku, stejně tak jako výroba drogy z její šťávy, je kontrolována mezinárodními zákony i vnitřními zákony mnoha zemí. Značné množství opia se stále užívá v některých oblastech Asie. Je prokázáno, že na místech, kde proběhly pokusy pomocí různých programů vymýtit užívání opia, bylo rychle nahrazeno opioidy vhodnějšími k injekčnímu užití, jako je heroin, což vyústilo ve zvýšení přenosu HIV a hepatitid. Zatímco užívání opia v industriálních zemích zůstává nízké, existují zprávy o jeho užívaní přistěhovalci ze zemí, kde se užívá tradičně. V některých zemích se poukazovalo na to, že v poslední době vzrostl počet jiných než tradičních uživatelů opia.
Viz také omamná látka , opioid , opiát

OSOBNOST (PERSONALITY)

Laický termín označující významného člověka nebo psychologický termín vyjadřující relativní stálost, integritu a jedinečnost duševních struktur jedince. Po literární a filosofické fázi a fázi zabývající se hlavně psychopatologií nastala dle Cattella kvantitativní a experimentální fáze, kdy se vědci snažili popsat obecnou strukturu s kvantifikací jednotlivých faktorů a možností každého jedince tímto způsobem vystihnout. Hlavními teoriemi osobnosti jsou teorie psychoanalytická (S. Freud), analytická (C. G. Jung), individuální (A. Adler), interpersonální (K. Horneyová, H. S. Sullivan), psychosociální (E. Fromm, E. Erikson), Dollardova a Millerova teorie učení, rysová a faktorová teorie (R. B. Cattell, teorie pole (K . Lewin) a, systematický eklekticismus (G. W. Allport). V současné době zažíváme v ČR renesanci směrů vycházející z fenomenologie a existencialismu ( S. Kierkegaarda, M. Buber, K. Jaspers, M. Heidegger, J. P. Sarter, A. Camus, E. Husserl), které pohlíží na osobnost ze vztažného rámce subjektivního vnímání pole jehož jádrem je tzv. self-concept. Dále je to teorie „já“ (C. R. Rogers), která nahlíží osobnost jako proces s potřebou svobody ke svému vývoji a volby zvolit si kterýkoli směr a který se velmi dobře uplatňuje v psychologickém poradenství. Holistická teorie zdůrazňuje psychosomatickou jednotu s jedinečností a hierarchickou strukturou lidských potřeb (K. Goldstein a A. Maslow). Logoterapie (V. E. Frankl) vychází z představy trojdimenzionální lidské povahy (fyziologická, psychologická a noologická s ústředním pojmem „vůle ke smyslu“ ) a zdůrazňuje její třetí duchovní dimenzi.

OTTAWSKÁ CHARTA (OTTAWA CHARTER)

„Charter for Action“ – dohoda o aktivitách, které by měly vést k dosažení „Zdraví pro všechny do roku 2000“, sestavená na 1. Mezinárodní konferenci o podpoře zdraví, která proběhla v Ottawě v Kanadě. Je popisována jako „odezva na celosvětově vzrůstající očekávaní nových aktivit v oblasti veřejného zdraví – Public Health“. Definuje podporu zdraví jako podporu tělesné, duševní i sociální pohody, ne pouze jako odstranění nemocí. Postuluje nezbytné předpoklady pro zachování zdraví, které podle ní zahrnují: mír, přístřeší, vzdělání, jídlo, finanční příjem, stabilní ekosystém, trvale udržitelné zdroje, sociální spravedlnost a obyčejné právo na slušnost. Program aktivit pokrývá potřebu „zdravé veřejné politiky“, potřebu vytvoření zdraví podporujících životních podmínek a volání po mezinárodních závazcích k aktivitě v tomto směru, posílení občanských aktivit, rozvíjení občanských dovedností a přeorientování zdravotních služeb na podporu zdraví.

OXID DUSNÝ, „RAJSKÝ PLYN“

Plyn, který má četná využití v lékařství a zubní péči, zejména jako anestetikum a pro snadný úvod do narkózy. Inhalování tohoto plynu za jiným než lékařským účelem je staré téměř 200 let. Při takovém použití je typicky vdechován vysoce koncentrovaný po krátkou dobu jednoho až čtyřech vdechů. Může být vdechován z balónků, které se předtím naplní z tlakové nádoby nebo přímo z malých bombiček používaných k pohonu šlehačů. Účinek je nejsilnější mezi 15. a 30. vteřinami po vdechnutí, „povznesený“ pocit trvá 2 až 3 minuty a subjektivně zcela mizí do pěti minut. Na rozdíl od inhalace různých těkavých látek by oxid dusný neměl způsobit výraznější útlum dechu a srdeční činnosti, případně bezvědomí s rizikem udušení - což je při užití těkavých látek poměrně časté. Ukazuje se, že existují dlouhodobé účinky chronického užívání oxidu dusného, zahrnující nervové poškození a poruchu tvorby krvinek, zřejmě v souvislosti s přítomným deficitem vitaminu B12. Dlouhodobější inhalace této drogy zhoršuje psychomotorické funkce, kognitivní funkce, učení a paměť. Výzkumy poukazují na to, že dokonce i inhalování po krátký časový úsek může způsobit krátkodobé narušení psychomotorické výkonnosti, učení a paměti, ačkoliv důležitost těchto nálezů z dlouhodobého hlediska je nejistá.
Viz také inhalace

© 2003-2006, Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti
Úřad vlády České republiky, Nábřeží E. Beneše 4, 118 01 Praha 1, info@drogy-info.cz