Informační portál o ilegálních a legálních drogách

Hlavní menu: O nás, Informace, Pomoc a podpora, Publikace, Dotazník, Mapa pomoci, Kalendář akcí, Odkazy, Novinky odjinud, Mapa webu, English version
 
Login: Heslo: Zapomněl/a jste heslo?

drogy-info.cz / Publikace / Glosář pojmů / I

I

IATROGENNÍ

Způsobený lékařským zásahem. Iatrogenní poškození či onemocnění je způsobeno nějakou lékařskou intervencí, ať už chybným předepsáním léku, nebo nežádoucími účinky léku správně ordinovaného, chybným chirurgickým nebo jiným výkonem. Ve vztahu k drogové problematice se tento termín objevuje v souvislosti s osobami, u kterých se vyskytly problémy s předepsanými léky, případně závislost na nich. Příkladem je velké množství lidí, kteří se stali závislými na barbiturátech a benzodiazepinech, předepisovaných jim původně pro poruchy spánku nebo úzkostné obtíže, a osoby závislé na opiátech, které s tímto typem drog přišly poprvé do styku, když jim byly ordinovány lékařem např. proti bolestem (morfin, pentazocin, u nás často tramadol – Tramal, pethidin – Dolsin).

INCIDENCE

Míra nového výskytu nějakého stavu nebo onemocnění, většinou udávaná v počtu případů na 10 000 obyvatel za rok.

INDIVIDUÁLNÍ (PSYCHO)TERAPIE

Pravidelné setkávání kvalifikovaného (psycho)terapeuta s klientem, klientem využívající přístupy a metody různých psychoterapeutických škol. Frekvence je nejčastěji jednou týdně. Cílem individuální (psycho) terapie je zmírnění, vyléčení, popř. přijetí mentálních, emocionálních a behaviorálních poruch pacienta/klienta. Základem pro efektivní individuální psychoterapii je vytvoření kvalitního terapeutického vztahu, ve kterém se klient cítí bezpečně, což umožňuje velkou otevřenost ze strany klienta. Konkrétní obsah psychoterapie a metody práce s klientem se odvíjejí od potřeb klienta a odborného zaměření a psychoterapeutického vzdělání (psycho)terapeuta. Pro výrazně traumatizované klienty a pro klienty s hlubokými poruchami osobnosti je individuální (psycho)terapie preferovanou léčebnou metodou před skupinovou terapií. V léčbě závislostí je tomu naopak a důraz se klade na formy skupinová terapie, i když individuální terapii nelze z této oblasti vylučovat.

INFEKCE

Proces, při kterém dochází k porušení rovnováhy v organismu po té, co mikroorganismy napadnou hostitele a vyvolají místní a celkovou reakci. Mikroorganismy mohou být patogenní a pak vyvolají infekci, pokud je dostatečná infekční dávka, tj. počet mikroorganismů nutný k vyvolání infekce. Příležitostné (oportunní, fakultativní) infekce se uplatní při oslabení imunitního aparátu, např. při onemocnění AIDS.

INHALACE

Aplikace drogy vdechováním dýmu ze zahřívané nebo spalované látky, výparů těkavé látky popřípadě plynů. Látku je možné inhalovat různými způsoby – vdechováním kouře cigarety nebo dýmky, vdechováním výparů ze zahřívané látky různými trubičkami, vdechováním rajského plynu (oxid dusný) s balónku nebo vdechováním těkavé látky z igelitovém sáčku, hadříku aj.

INHALACE Z FOLIE

Také nazýváno „chasing the dragon“ (chytání draka). Jde o způsob užití heroinu. Uživatel rozehřeje substanci na kovové folii(např. alobal) nebo na minci a inhaluje výpary pomocí krátkého kornoutu. Jde o účinnou neinjekční metodu aplikace a uživatelé často přecházejí z kouření heroinu smíchaným s tabákem do cigarety právě k tomuto inhalování. Tato metoda je značně oblíbena na indickém subkontinentu, rozšiřuje se ale i v Evropě.

INHALANTY/INHALANCIA

Mezi inhalanty patří těkavé látky a dále také další psychoaktivní látky, které se vyskytují v plynném skupenství. Jsou to: oxid dusný (rajský plyn - šlehačkové bombičky) a nejrůznější spreje, plynové směsi do zapalovačů a další.

INICIAČNÍ TEORIE (GATEWAY THEORY)

Model vývoje užívání drog vytvořený na základě výzkumů mezi adolescenty, které prokázaly vzorec postupného užívání různých legálních a nelegálních drog. Tato teorie vedla v některých zemích v oblasti primární prevence ke snahám zaměřeným na prevenci užívání těchto tzv. „iniciačních“ drog, s cílem předejít následnému užívání dalších drog v sekvenci, např. nelegálních drog po alkoholu a tabáku. Cannabinoidy byly označeny jako tzv. „vstupní“ nebo „iniciační“ drogy pro další pokračování směrem drogám typu heroinu a kokainu. - Epidemiologické sledování prokazuje statistickou korelaci mezi užíváním cannabisu a heroinu (více cannabisu = více heroinu) a rovněž výskyt ostatních ilegálních drog stoupá s mírou běžného rozšíření cannabisu. Longitudinální studie užívání drog u adolescentů v USA prokázaly určitou posloupnost zkušeností s legálními a ilegálními drogami; velmi málo adolescentů vyzkoušelo všechny skupiny drog, ale téměř všichni, kteří vyzkoušeli typ drogy umístěný v posloupnosti později, vyzkoušeli i všechny v posloupnosti předcházející typy. Tento výzkum ukazuje, že užívání drog často začíná užíváním alkoholu a tabáku. Menší skupina těchto kuřáků a pijáků potom pokračuje užíváním cannabisu; uživatelé cannabisu budou s vyšší pravděpodobností pokračovat užíváním halucinogenů a amfetaminů; nejtěžší uživatelé posledně jmenovaných drog pak s větší pravděpodobností mohou užívat heroin a kokain. - Naproti tomu jiné studie ukázaly, že většina uživatelů cannabisu neužívá nebezpečnější ilegální drogy jako je kokain nebo heroin. Existence postupných stádií vývoje užívání neprokazuje nutně kauzální spojení mezi různými drogami. Existuje mnoho alternativních vysvětlení sledované posloupnosti, které je možné použít.

INJEKČNÍ NÁČINÍ, „NÁDOBÍČKO“

Náčiní užívané ke vpichování drogy. Může obsahovat stříkačku s jehlou, lžičku na „rozdělávání“ (rozpouštění) drogy, vodu a případně kyselinu k rozpuštění drogy v práškové podobě, filtr přes který se natahuje roztok do stříkačky (např. kousek cigaretového filtru, bavlny, vlny, papíru), alkoholový tampón k očištění místa vpichu a škrtidlo.

INJEKČNÍ UŽIVATEL/ UŽÍVÁNÍ DROG

IUD (angl. IDU – Injection Drug User) je zkratka pro injekční uživatele nebo injekční užívání drog. Nahrazuje termín – nitrožilní uživatel/ užívání drog (IVDU – intravenous drug user), protože injekci je možné aplikovat nejen nitrožilně (intravenózně - i.v.), ale také do svalu (intramuskulárně – i.m.) nebo podkožně (subkutánně – s.c.).

INTENZIVNÍ AMBULANTNÍ LÉČBA/PÉČE

Na rozdíl od klasické ambulantní léčby je intenzivní ambulantní léčba či péče definována strukturovaným programem, rozvrženým minimálně na 10 hodin týdně během minimálně 3 dnů, optimálně na 20 hodin během 5 dnů. Program může být denní, odpolední nebo v podvečerních a večerních hodinách, poslední možnost se uplatňuje zejména v doléčování. Čím větší je intenzita programu, tím větší je i jeho schopnost efektivně působit i u závažnějších a komplikovanějších případů a udržet v léčbě i pacienty/klienty, kteří by jinak byli vhodní pro léčbu ústavní. Spolupracující nebo minimálně neškodící sociální zázemí je ovšem nezbytné. Výhodná a leckdy nevyhnutelná je práce s rodinnými příslušníky pacienta/klienta (rodinná terapie či poradenství, rodičovské skupiny apod.).

INTERAKČNÍ SKUPINA

Způsob práce v rámci skupinové (psycho)terapie, který přímo programově využívá a podněcuje ke vzájemné interakci mezi členy skupiny navzájem (někdy též i mezi členy skupiny a terapeutem). Jedná se o relativně velmi náročnou formu práce se situací “zde-a-nyní” (“tady a teď”) přinášející obvykle mnoho materiálu potenciálně využitelného pro terapii. Vyžaduje větší zkušenost terapeuta a bezpečné prostředí pro členy skupiny. Aspekt “zde-a-nyní” je záměrně posilován a udržován. Práce tak v menší míře využívá specifických terapeutických technik a více stimuluje k autentickým projevům a chování členů skupiny. Interaktivní styl práce přináší zejména vztahová témata a je dobrým začátekem např. pro práci s přenosem a protipřenosem.

INTERPERSONÁLNÍ DOVEDNOSTI

Interpersonální dovednosti dovolují jedinci uspokojovat své potřeby v souladu s druhými. V protidrogové prevenci vycházíme z představy, že jejich zlepšení zvyšuje pravděpodobnost vyhnutí se droze či odchodu od ní. Základní interpersonální dovedností je schopnost komunikace, v jejímž základu je uvědomění si svých pocitů a potřeb a přijetí jejich existence na takové úrovni, která dovolí jejich vyjádření pro druhé srozumitelnou formou. Další dovedností je schopnost vyjednávat o uplatnění svých potřeb, mít dostatečnou frustrační toleranci k tomu potřebnou a umět své potřeby prosadit. Tato schopnost se váže na správný odhad jejich adekvátnosti, což souvisí s povahou interpersonálních vztahů. Každá kultura má své interpersonální vzorce chování, jejichž znalost přispívá k prosperitě jedince a jejich učení je tedy součástí každé protidrogové prevence. Získávání interpersonálních dovedností je rovněž důležitou složkou resocializace osob závislých na drogách.

INTERPERSONÁLNÍ VZTAHY

Interpersonální vztahy jsou založeny na schopnosti najít, budovat a udržet, případně ukončit vztah adekvátně dle jeho potřeby. Základními teoriemi pro vývoj interpersonálních vztahů je jednak Ericksonova teorie vývojových období (1. období bazální důvěra ve vztahu, 2. vytvoření autonomie, 3. iniciativa ve vytváření vztahu se světem se separací, jehož součástí je ambivalence) a teorie M. Mahlerové o ranných stádiích vývoje ega, kde po autistické a symbiotické fázi nastává separačně – individuační fáze, jejíž dobrý průběh se v pozdějším životě projevuje objektní stálostí. Závislí často narážejí na potíže vytvářet uspokojivý blízký vztah (rodič x dítě, partnerství) a následkem toho mají potíže i s vytvářením méně intenzivních vztahů, jako např. pracovních či vztahů na úrovni přátelství. Adekvátní intervencí je proto kombinace individuální a skupinové psychoterapie.

INTOXIKACE

Stav nastávající po aplikaci dostatečného množství psychoaktivní látky, jehož následkem jsou poruchy úrovně vědomí, rozpoznávacích schopností (kognitivních funkcí), vnímání, schopnosti úsudku, emocí (afektivity), chovaní a dalších psychických funkcí a reakcí. Poruchy souvisejí s okamžitým farmakologických účinkem látky a naučenými reakcemi na ni, a po určitém čase zcela odeznívají s výjimkou tkáňových poškození nebo jiných vyskytnuvších se komplikací. Průběh intoxikace je výrazně závislý na typu a dávce drogy, je ovlivňován individuální hladinou tolerance a dalšími faktory. Většinou je droga užívána pro dosažení určité hladiny (míry) intoxikace. Chování, projevované při určité hladině (míře) intoxikace, je výrazně závislé na kulturních a osobních očekáváních spojených s účinkem té které drogy. Komplikace mohou zahrnovat poranění, vdechnutí zvratků, delirium, kóma a křečové stavy, v závislosti na užité látce a způsobu její aplikace. Může nastat i smrt, většinou jako následek udušení nebo centrálního útlumu dýchání.

INTRAPERSONÁLNÍ KONFLIKT

Freudův pojem vysvětlující psychodynamiku intrapsychických struktur mezi Id, Ego a Superego. Konflikty mezi Id a Egem jsou vyvolány požadavkem okamžitého uspokojení z Id a Egem, které hledá pro uspokojení vhodný okamžik. Konflikt mezi Id a Superegem vychází z hodnocení požadavku superegem jakožto neetického či nemorálního. Konflikt mezi Egem a Superegem je rozpor mezi možným a ideálním, dokonalým. V addiktologii obvykle narážíme na neschopnost Ega, které se při abstinenci dostává postupně stále více ke slovu, unést tlaky jak ze strany Id a Superega: jedince se zmocňuje panika, která jej vede zpět do recidivy. Při braní drogy se nejvíce dostává ke slovu Id, při abstinenčním syndromu Superego.

INTRAVENÓZNÍ APLIKACE, I.V.

Zkratka pro injekční nitrožilní cestu aplikace, tedy injekci látky do žíly kdekoliv na těle. Pravidelní uživatelé si mohou postupně poškodit žíly na pažích a uchýlit se k aplikaci do žil na jiných místech těla (např. na hřbetě a mezi prsty ruky a nohy, ve tříslech, po stranách hrudníku a v podpaždí, na krku), případně mohou od začátku používat tato méně viditelná a méně známá místa kvůli utajení.

© 2003-2006, Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti
Úřad vlády České republiky, Nábřeží E. Beneše 4, 118 01 Praha 1, info@drogy-info.cz