"Práce se pokouší pomocí fenomenologické metodologie, která vychází z konceptů Edmunda Husserla, popsat zkušenost bytí bez televize. Významnou součástí práce je také popis zkušenosti s televizí (jako technologií, objektem i médiem), jak se jeví v myslích těch, kteří televizi nevlastní. Obě zkušenosti jsou pevně provázané a nelze je od sebe oddělit. Výzkum využívá semi-strukturovaných rozhovorů s příslušníky jedenácti rodin, které mají děti a žijí bez televize. Mezi hlavní zjištění patří fakt, že lidé žijící bez televize tuto svoji jinakost v běžné každodennosti nereflektují. Zkušenost bytí bez televize se zvýznamňuje až při konfrontaci se společenskou normou, společnost na lidi žijící bez televize pohlíží jako na deviantní jedince a vyvíjí na ně tlak, aby si televizi pořídili. Klíčovými složkami zkušenosti bytí bez televize jsou pocit svobody či osvobození (od manipulace, televizí podporovaného konzumerismu a neustálého vyjednávání o tom, kdo, kdy a na co se bude dívat) a získaný čas. Zohlednění zkušenosti lidí, kteří žijí bez televize, problematizuje teorii funkcionálních alternativ užívání médií a doplňuje teorie, podle nichž slouží televize v moderní společnosti jako zdroj ontologického bezpečí."